Děti ztrácejí pozornost. Sociální sítě způsobují deprese. Nekonečné scrollování ničí mozek. Podobná tvrzení dnes slýcháme téměř všude. Jenže co o skutečných účincích digitálních technologií víme? Překvapivě často méně, než bychom podle sebejistoty veřejné debaty očekávali.
Stačí otevřít noviny, poslechnout si rozhovor s odborníkem nebo zavítat na rodičovskou schůzku. Mobilní telefony a sociální sítě se pravidelně objevují mezi viníky problémů našich dětí. Mohou za zhoršující se pozornost, neschopnost komunikovat, úzkosti, deprese, poruchy spánku i úpadek mezilidských vztahů.
Zní to přesvědčivě. Koneckonců téměř každý zná situaci, kdy chtěl na telefonu strávit pět minut a o půl hodiny později stále bezmyšlenkovitě procházel další příspěvky.
Jenže osobní zkušenost ještě není vědecký důkaz. A především: skutečnost, že nějaký jev doprovází jiný, neznamená, že ho způsobuje.
O vlivu digitálních médií na děti dnes existují tisíce studií. Rozsáhlý vědecký přehled z října 2026 jich zahrnul téměř 2 800. Přesto zůstává překvapivě obtížné odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku: Co dětem digitální technologie skutečně způsobují? Problém totiž nespočívá v nedostatku výzkumů, ale v jejich metodologických omezeních a v obtížném rozlišování příčin a následků.
Devět milionů lidí, a přesto nejistota
V říjnu 2026 vyšel v odborném časopise eClinicalMedicine mimořádně rozsáhlý přehled výzkumů zabývajících se vlivem digitálních médií na děti a mladé lidi.
Autoři shrnuli 121 systematických přehledů, které zahrnovaly přibližně 2 790 původních studií s více než devíti miliony účastníků.
Výsledky rozhodně nevyznívaly jako jednoznačná obhajoba obrazovek. Výzkumníci našli řadu souvislostí mezi jejich používáním a problémy v oblasti duševního zdraví, spánku, pohybové aktivity nebo vývoje.
Současně však zjistili, že přibližně 71 procent zahrnutých přehledů vykazovalo nízkou či kriticky nízkou metodologickou kvalitu. A u naprosté většiny byla jistota důkazů hodnocena jako nízká nebo velmi nízká.
To neznamená, že jsou všechny výsledky bezcenné. Znamená to, že množství publikovaných prací nelze automaticky zaměňovat za množství spolehlivých odpovědí.
Autoři navíc zdůraznili, že většina dostupných výzkumů je observační. Zjištěné souvislosti proto samy o sobě nedokazují příčinu.
To je zásadní rozlišení, které se v mediální debatě často ztrácí.
Co když dítě tráví čas na mobilu právě proto, že má problémy?
Představme si dvě skupiny dospívajících. Jedna tráví na sociálních sítích hodinu denně, druhá pět hodin. Pokud druhá skupina vykazuje více depresivních příznaků, můžeme usoudit, že jí sociální sítě škodí?
Možná. Ale také může platit opačné vysvětlení.
Dítě, které má potíže ve škole, prožívá osamělost nebo trpí úzkostmi, může vyhledávat digitální prostředí častěji právě proto, že se v běžném životě necítí dobře.
Oba mechanismy se také mohou vzájemně posilovat.
Právě tomu se věnovala rozsáhlá metaanalýza publikovaná v roce 2025 v časopise Psychological Bulletin. Její autoři analyzovali dlouhodobá data ze 117 studií zahrnujících téměř 293 tisíc dětí.
Zjistili malé, ale statisticky významné vztahy v obou směrech. Častější používání obrazovek předcházelo mírnému nárůstu emočních a behaviorálních problémů. A děti s těmito problémy následně používaly obrazovky častěji.
Mobil tedy nemusí být pouze příčinou obtíží. Někdy může být i jejich důsledkem.
A pokud dítěti v takové situaci telefon jednoduše vezmeme, nemusíme tím vyřešit problém, kvůli kterému se na něj tak uplo.
Jak velké jsou zjištěné účinky?
Zde přichází možná nejméně diskutovaná otázka.
Nestačí totiž vědět, že dvě věci spolu statisticky souvisejí. Potřebujeme také vědět, jak silně.
V září 2026 vyšla v JAMA Pediatrics další rozsáhlá analýza zahrnující výsledky studií s více než 2,8 milionu dětí ze 64 zemí.
Výzkumníci zjistili například korelaci mezi používáním sociálních médií a takzvanými internalizovanými problémy, mezi něž patří úzkostné a depresivní příznaky, o hodnotě přibližně 0,09. U celkového času před obrazovkou šlo o hodnotu 0,10.
Pro představu: korelace se pohybuje od −1 do +1. Hodnoty blízké nule znamenají slabý lineární vztah.
Takové výsledky nejsou nulové. Na úrovni milionů dětí mohou být důležité i relativně malé účinky. Rozhodně ale neodpovídají představě, že samotné používání telefonu automaticky vede k psychickému poškození.
Na druhé straně stejná analýza zjistila nepříznivé souvislosti také se školními výsledky a jazykovým vývojem. Některé další sledované schopnosti, například exekutivní funkce, však s časem před obrazovkou významně nesouvisely.
Obraz výzkumu je tedy podstatně pestřejší než jednoduché tvrzení, že technologie ničí dětský vývoj.
A co nekonečné scrollování?
Právě krátká videa, TikTok, Instagram Reels nebo YouTube Shorts představují specifickou oblast.
Na rozdíl od sledování filmu či čtení článku tu zpravidla neexistuje přirozený konec. Další video čeká okamžitě. Algoritmus postupně vybírá obsah podle toho, co uživatele zaujalo.
Je rozumné ptát se, zda takové prostředí neovlivňuje naši schopnost soustředění a regulace pozornosti.
A existují studie, které nacházejí znepokojivé souvislosti.
Systematický přehled zveřejněný v červnu 2026 v časopise European Child & Adolescent Psychiatry zahrnul 42 studií s téměř 47 tisíci účastníky. Intenzivní sledování krátkých videí bylo spojeno s větší nepozorností, impulzivitou, horší seberegulací a některými psychickými obtížemi.
Jenže 88 procent zahrnutých studií bylo průřezových. Zachycovaly tedy především stav v určitém okamžiku, nikoliv postupný vývoj a jeho příčiny.
Z takových výsledků nelze spolehlivě rozhodnout, zda krátká videa zhoršují schopnost soustředění, nebo zda lidé s určitými potížemi častěji vyhledávají právě tento druh obsahu.
Výzkumníci upozornili také na předběžné nálezy souvislostí mezi používáním krátkých videí a některými ukazateli mozkové aktivity či struktury. Ani tyto nálezy ale samy o sobě neznamenají, že „scrollování“ způsobuje poškození mozku.
Existují tedy vědecky podložené důvody k obavám. Zatím však nemáme dostatek spolehlivých důkazů, abychom mohli tvrdit, že nekonečné scrollování samo o sobě poškozuje mozek nebo trvale zhoršuje schopnost soustředění.
Není obrazovka jako obrazovka
Jednou z největších slabin veřejné debaty je představa, že veškerý čas strávený před obrazovkou představuje stejnou činnost.
Přitom pod jediným pojmem „screen time“ se může skrývat dítě, které si povídá s prarodiči přes videohovor, dospívající hledající informace ke školnímu projektu, skupina přátel hrající společně počítačovou hru i člověk, který několik hodin sleduje obsah vyvolávající úzkost.
Všechny tyto situace lze započítat do stejné statistiky.
Jenže jejich psychologický a sociální význam může být zcela odlišný.
Výzkum ukazuje, že záleží na věku, obsahu, způsobu používání i okolnostech. U menších dětí jsou nepříznivé souvislosti s nadměrnou expozicí výrazným důvodem k opatrnosti. Zároveň se však objevují pozitivní souvislosti u kvalitního vzdělávacího obsahu, zvláště když ho dítě sleduje společně s dospělým.
U dospívajících může digitální prostředí vytvářet příležitosti k učení, hledání přátel a vzájemné podpoře. Pro některé mladé lidi, kteří se ve svém bezprostředním okolí cítí osamělí nebo nepochopení, mohou být online komunity významným zdrojem sociálních kontaktů.
To samozřejmě neznamená, že digitální komunikace vždy dokáže nahradit osobní vztahy. Znamená to jen, že ji nelze automaticky považovat za jejich opak.
Kde jsou důkazy o rizicích přesvědčivější?
Zpochybňovat přehnané závěry není totéž jako tvrdit, že technologie nemohou škodit.
Existují oblasti, kde máme dobré důvody k opatrnosti.
Jednou z nich je spánek. Pokud dítě tráví večer dlouhé hodiny na telefonu a chodí kvůli tomu pozdě spát, může se dostat do situace, kdy na spánek jednoduše nezbývá dost času. U některých forem digitálního používání nacházíme také souvislosti s horší kvalitou spánku.
Dalším problémem jsou konkrétní škodlivé zkušenosti: kyberšikana, obtěžování, nebezpečný obsah nebo intenzivní sociální srovnávání. Zvláště obsah zaměřený na vzhled a tělesnou dokonalost může u některých mladých lidí zhoršovat vztah k vlastnímu tělu.
A významné je také takzvané problematické používání technologií. Nejde přitom jednoduše o vysoký počet hodin, ale o situace, kdy člověk nad používáním ztrácí kontrolu, opakovaně se mu nedaří přestat a digitální aktivity narušují jeho běžný život.
Právě zde nacházejí výzkumy konzistentnější souvislosti s psychickými obtížemi.
I zde je ovšem třeba metodologická opatrnost: některé dotazníky problematického používání už do samotné definice zahrnují psychickou nepohodu nebo narušení běžného fungování. Souvislost s duševními problémy pak může být částečně zabudována do způsobu měření.
Rozumná debata by se proto měla zabývat konkrétními riziky, nikoliv představou, že každá minuta před displejem je škodlivá.
Pomáhají zákazy mobilů ve školách?
Pokud jsou telefony příčinou problémů, jejich zákaz by měl přinášet zlepšení. Jenže ani tady není odpověď tak jednoduchá.
V roce 2025 byla v časopise The Lancet Regional Health – Europe publikována britská studie SMART Schools. Výzkumníci sledovali 1 227 dospívajících ve 30 školách, z nichž některé používání telefonů výrazně omezovaly a jiné měly volnější pravidla.
Studenti ve školách s restriktivnějšími pravidly skutečně trávili během vyučovacího dne na telefonech a sociálních sítích méně času.
V celkovém používání během pracovních dnů ani víkendů ale studie nezjistila významný rozdíl. Stejně tak neprokázala rozdíl v duševní pohodě.
Znamená to, že školní zákazy nefungují?
Ne nutně. Šlo o observační studii, která nedokazuje, jaký účinek by mělo zavedení nebo zrušení zákazu. Navíc neposuzovala všechny možné přínosy, například míru rušení při vyučování.
Ukazuje však, že od samotného omezení přístupu k telefonu nelze automaticky očekávat zlepšení duševního zdraví.
Možná se ptáme špatně
V květnu 2026 zveřejnilo Společné výzkumné středisko Evropské komise systematický přehled 55 dlouhodobých a experimentálních studií o sociálních sítích a duševním zdraví mladých lidí.
Jeho závěr byl pozoruhodně střízlivý.
Dostupné důkazy nepotvrzují jeden univerzální vztah, podle něhož by používání sociálních médií zhoršovalo duševní zdraví všech mladých lidí. Výsledky založené pouze na čase a frekvenci používání jsou často slabé, smíšené a citlivé na způsob statistického vyhodnocení.
Výraznější souvislosti se objevují u problematického používání a konkrétních škodlivých online zkušeností.
To posouvá celou otázku.
Možná není nejdůležitější, kolik hodin dítě stráví s telefonem. Možná je podstatnější, co na něm dělá, co při tom prožívá, jaký má vztah ke svému okolí a zda kvůli digitálním aktivitám nepřichází o něco důležitého.
Čtyři hodiny strávené tvorbou hudby, komunikací s přáteli nebo učením se nové dovednosti nemusí mít stejný dopad jako čtyři hodiny úzkostného sledování sociálních sítí.
Stejně tak ale nelze předpokládat, že vzdělávací nálepka automaticky odstraní všechna rizika příliš dlouhého používání.
Strach z nových médií není nový. To ovšem není důkaz jejich bezpečnosti
Společnost se obávala vlivu nových komunikačních technologií už dávno před vznikem chytrých telefonů. Předmětem podobných debat byly knihy, rozhlas, komiksy, televize i počítačové hry.
Historická podobnost je zajímavá, ale není rozhodujícím argumentem. To, že některé dřívější obavy byly přehnané, ještě neznamená, že současné technologie nemohou představovat nová rizika.
Digitální platformy mají skutečně specifické vlastnosti. Jsou dostupné téměř nepřetržitě, jejich obsah se přizpůsobuje jednotlivým uživatelům a některé jejich funkce jsou záměrně navrženy tak, aby člověka přiměly pokračovat.
Bylo by pošetilé tato rizika přehlížet. Stejně pošetilé by však bylo přistupovat ke všem digitálním médiím jako k jednotné hrozbě, jejíž škodlivost už věda jednoznačně prokázala.
Zvlášť když právě vědecké poznání ukazuje, jak složitá celá otázka ve skutečnosti je.
Použité studie a další zdroje
1. Associations of digital media use with health, behavioural and developmental outcomes in children and adolescents. eClinicalMedicine, 4. října 2026. DOI: 10.1016/j.eclinm.2026.104225
2. Vasconcellos a kol.: Electronic screen use and children’s socioemotional problems. Psychological Bulletin, 2025. DOI: 10.1037/bul0000468
3. Al-Jbouri a kol.: Screen Use and Child and Adolescent Development and Mental Health Outcomes. JAMA Pediatrics, 28. září 2026. DOI: 10.1001/jamapediatrics.2026.4339
4. Ebster a kol.: Taming the endless scroll? Short-form videos, digital routines and neurocognitive outcomes in youth. European Child & Adolescent Psychiatry, 2026. Otevřít studii
5. Goodyear a kol.: School phone policies and their association with mental wellbeing, phone use, and social media use. The Lancet Regional Health – Europe, 2025. DOI: 10.1016/j.lanepe.2025.101211
6. Cabeza Martinez, Cortesi a Vlachos: Social media use and youth mental health and well-being: A systematic review of longitudinal and experimental evidence. Evropská komise, 2026. DOI: 10.2760/3963302
7. National Academies of Sciences, Engineering, and Medicine: Social Media and Adolescent Health. 2024. Otevřít zprávu
